Od naší skvělé Kateřiny Šardické, vítězky druhého ročníku Hvězdy inkoustu, jsme už dlouho nečetli nic nového – což se naštěstí tenhle podzim změnilo. A její novinka má perfektní timing, protože co lepšího si můžete přečíst za temných sychravých večerů, než příběh o sedmi čarodějkách, které musí spojit své síly? Apotéka Agnes Divotvorné je už tři týdny venku a vy se teď můžete začíst do informací o tom, co Katku k napsání téhle knihy motivovalo nebo co je podle ní ta nejděsivější věc na světě.

„Apotéku Agnes Divotvorné jsem napsala z čisté lásky k čarodějnictví,“ říká Katka. „Jako malá jsem se zamilovala do Harryho Pottera a tak trochu jsem svět kouzel vlastně nikdy neopustila. Kdybych si mohla vybrat, kým chci být, byla bych čarodějnicí. To téma se mě drželo už dlouho, ale asi čekalo na správnou chvíli. Apotéka je pocta všem mým oblíbeným příběhům, které můžu sledovat pořád dokola – seriálům Čarodějky, Sabrinina děsivá dobrodružství, filmům The Craft nebo Magická posedlost. Moje dosavadní knihy hrají spíš na temnější notu, s Apotékou jsem si chtěla vyzkoušet psát takovou tu hřejivou kouzelnost, odlehčit to. Nakonec se mi to povedlo asi jen napůl – začala jsem cozy příběhem a skončila u nekromancie, takže se asi mám ještě pořád co učit. Doufám ale, že magie a kouzel jsem tam dostala dost.

Apotéka pro mě není jen zkouška nového žánru, ale taky nového způsobu vyprávění. Pracovně jsem ho nazvala jako povídkový román – tvoří ho totiž dohromady sedm provázaných povídek. Každá povídka střídá hlavní hrdinku, způsob vyprávění i žánr samotný. Zároveň se však některé postavy a vedlejší dějové linky proplétají napříč povídkami, aby se nakonec spojily a pomohly vyřešit ústřední záhadu – tedy co se stalo s Agnes a kam zmizela. Psaní jsem si nesmírně užila, ještě nikdy mi nešlo tak snadno jako tentokrát. Bavilo mě objevovat postavy čarodějného covenu postupně a věnovat se jim v jednotlivých příbězích do hloubky. Cítila jsem se mezi nimi doma.“

Je něco, co tě při psaní příjemně nebo i nepříjemně překvapilo?

Překvapilo mě, jak snadno dokážu přešvihnout stanovený rozsah jednotlivých příběhů. Snažila jsem se, aby všechny byly jednotně dlouhé, ale vůbec se mi to nedařilo. Prostě jsem se do nich ponořila a nechtělo se mi je opouštět a s přibývajícími stranami to bylo čím dál těžší.

Kdy přišel první nápad na příběh?

Nevím, jestli se to dá úplně přesně určit, vlastně jsem si čarodějnický příběh chtěla napsat vždycky, ale nikdy jsem se nedokázala rozhodnout, jestli chci, aby byl temný, nebo naopak kouzelný a odlehčený. To jsou takové dvě moje polohy – miluju cozy podzim, ale současně jsem dost morbidní. Takže čarodějnický příběh dlouho ležel a čekal na svoji tvář. A nakonec to vyřešilo rozdělení na sedm různých příběhů a každý mohl být jiný. 

Co pro tebe při psaní představovalo největší výzvu?

Všech sedm příběhů je provázaných, chtěla jsem, aby v každém jednotlivém byla nápověda k ústřední záhadě – kam zmizela Agnes Divotvorná. Současně ale šest prvních příběhů není o ní, ale o ostatních čarodějkách, takže jsem na ni nechtěla strhávat pozornost. Musela jsem hledat balanc. 

Je něco, co tě u tvorby příběhu vyděsilo? 

Deadline. To je nejděsivější věc na světě.

Bylo to psaní pohodové, nebo hrozilo, že se někde zasekneš a už to nepůjde?

Jako vždycky bylo nejtěžší začít a skončit. Mám vždycky strach do nového světa vkročit a pak se bojím odejít, protože si nejsem jistá koncem. A tady to bylo stejné. Ale na úplném konci jsem měla dobrý pocit, že nechávám čarodějky v dobrých rukách (rukách čtenářů) a že to už zvládnou beze mě.

Vzkazík pro čtenáře?

Čtenářům a čtenářkám přeju, aby s covenem sedmi čarodějek strávili kouzelný podzim a našli v jejich příbězích dostatek magie, která je vytrhne z každodennosti.