Na první pohled můžou Sirotci dešťových stínů působit jako další z nekonečné řady YA fantasy příběhů. Město plné magie, gangy a pár mladých hrdinů, kteří se chtějí postavit systému. Jenže čím déle v tomhle světě zůstáváte, tím víc je jasné, že tahle kniha míří trochu jinam, a že ačkoli se jedná o fantasy, v mnohém je až nepříjemně reálná.

Závětrné město je hlučné a drsné místo se svým vlastním ghettem – Správcovým srpkem –, kde vládne chudoba, a hlavně strach ze Šťastných havranů, gangu, který si přivlastnil moc rozhodovat o životech ostatních. Nečekejte nádech evropské historie, jako třeba v Šesti vranách – tohle město na vás dýchne spíš současným Japonskem a Koreou. Jen má navíc draky, duchy a pár dalších věcí, které raději nebudeme prozrazovat.  

V centru příběhu stojí trojice, kterou sice nepoutá krev, ale sourozenecká dynamika rozhodně ano. Tošiko, Džun a Mei drží pohromadě hlavně proto, že jim nic jiného nezbylo. A taky proto, že chtějí pomstu. Smrt ženy, jež pro ně znamenala domov, je totiž formovala víc než cokoli jiného a žene je dopředu mnohem silněji než touha po klidném životě, kterého jako nelegální obyvatelé města mohou dosáhnout jen stěží. 

Jenže jak už to tak bývá, věci se začnou kazit o dost rychleji, než byl kdokoli schopný předpokládat. I přes Meiny dokonalé hackerské schopnosti, Džunovy geniální převleky a Tošičinu zdatnost v bojovém umění se tak všichni dostávají do smrtelně nebezpečné situace. Vedle nich sledujeme i další postavy – Harua, císařovnina syna, který místo plnění svých povinností raději mluví se Slunečními duchy, a Tea, kluka, který se spíš z nutnosti než z přesvědčení ocitl v krvelačném gangu. Každý z nich řeší něco jiného, ale postupně se ukazuje, že v takhle malém a rozbitém světě se žádný příběh nedá udržet odděleně.  

A tady se nabízí další srovnání s Šesti vranami. Jestli máte rádi dynamiku skupiny, která funguje na hraně zákona a jejíž členové obtížně důvěřují nejen jeden druhému, ale i sami sobě, budete se tu cítit jako doma. Sirotci dešťových stínů však rozhodně nejsou žádná kopie. Působí spíš jako aktualizovaná verze podobného typu příběhu pro čtenáře, kteří chtějí něco stejně intenzivního, ale zároveň současnějšího. 

Svět Závětrného města nepřipomíná špinavou metropoli z 19. století, ale spíš moderními technologiemi protkané město, které působí velmi realisticky. Přesně ohraničená chudinská čtvrť a jen kousek vedle bohatstvím překypující císařský palác, který neskrývá svou provázanost s gangem. V takové situaci je obtížné vymyslet dokonalý plán a hrdinové brzy přijdou na to, že ne vše jde zachránit. 

Knihu však ženou dopředu nejen samotné zvraty, ale i svět inspirovaný japonským folklorem, anime a asijskou popkulturou. Magie tu funguje na zcela neobvyklých principech – rozhodně nečekejte kouzla jak z Harryho Pottera. O to víc vás ale magický systém překvapí a ještě víc vtáhne do tohoto neobyčejného příběhu, jehož tempo vás nenechá vydechnout. Rozhodnutí se tu totiž musí dělat rychle a jejich následky přicházejí ještě rychleji. 

Pokud bychom však měli vypíchnout jednu věc, která je na téhle knize nejlepší, pak jsou to vztahy. To, jak si k sobě postavy hledají cestu, jak si navzájem věří – nebo nevěří – a jak daleko jsou ochotné zajít, aby o sebe nepřišly. Právě tady kniha trefuje to, co tak skvěle fungovalo i u Šesti vran: že i když hrdinové za leccos zaplatí víc, než na počátku čekali, stojí to za to. 

Protože někdy nejde o výhru. Jde jen o to, kolik jste toho ochotní obětovat, abyste neztratili úplně všechno.